Stránky

Příběh jedné malé lodičky ...








Plachetnice
...nevím proč, ale vždycky jsem si chtěla zkusit rýt do dřeva...
 Trošku ma ale odrazovala nekřesťanská cena nových dlátek. Usmálo se ne mně štěstí. Jeden pán, který mě zásobuje veteší, které se chce zbavit si vzpomněl, že má na půdě po svém děděčkovi pár sad dlátek. Jednu mi na dobu neurčitou zapůjčil. Pak už jsem jen chodila po lesích s hlavou zabořenou do země a hledala to správné dřevo ... moc tomu nerozumím, tak jsem se řídila spíš pocity. Je to krásná, voňavá práce. Mám rozdělanou další, ale to bude asi na další pětiletku ... potřebuje ji Štěpánek, vozí v ní totiž svoje Duplo panáčky a potřebuje prej nutně ještě jednu bárku.


 




6 komentářů:

  1. Štěpánkovi rozumím.... taky mi ruka cuká napsat "nutně potřebuju" nebo aspoň " jáááá chcii takýýý".... To je totiž Bárka Snů...

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj kočenko, naprosto dokonalá....
    Krásný podzim pa páá Zmorkusovic

    OdpovědětVymazat
  3. Cingrlátka, Jani, děkuju. Kdybys potřebovala, dlátka ráda zapůjčím. Jde to skvěle. Dneska jsem dokonce objevila supr dřevo na novou. Můžu tedy poslat i s větví :-).
    Zuzi, no ahoj, Tebe tu ráda vidím. Musím zjistit blogy holek z mmb.
    Dášo :-) Kačka nejsem, ale slyším na všechno. Muhehe. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  4. Niki, Nikásku.. Hltám jednu fotku za druhou, ani netušíš, jak si to po tak dlouhý době užívám!! Tvoje práce je nádherná, všechno má důvtip a cit, mě to prostě baví, okouzluje... Však taky hýčkáme jednu sovičku Sněženku z tvojí dílny, a jak si ji považujem..!! S radostí budu dál sledovat tvoje tvoření, pro mě jsi neskutečnou inspirací, za to ti díky ♥
    Ať se ti daří, má drahá.. Zase brzo - pa Leila

    OdpovědětVymazat